THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ten večer jsem řešil dilema. Koncert WARCRY na Sedmičce nebo NYOS a ČERVEN v plzeňském Divadle pod Lampou. Co zvítězilo, vidíte z reportu. Něco málo před devátou vcházím do téměř ještě prázdného klubu a o nějakou půlhodinu později slyším první hrábnutí do strun.
To obstarává instrumentální duo ČERVEN. Kluky, kteří mastí instrumentální math-rock jsem viděl na letošním Fluff festu. Oproti festivalovému setu se ihned jede na plný plyn, je skvělý zvuk a koncert mě baví o mnoho víc. Nápaditá hudba nemá sice tak nápadité melodie jako dřívější kapela bubeníka Pavla Rysky SYNERGY, ale i tak je cítit talent dávat dokupy zajímavé rytmy a tuny kytarových vyhrávek. Stejně jako na Fluffu musím napsat, že tato dvojka se mi zdá stále neúplná. Působí to, jakoby na koncert basák a zpěvák prostě nedorazili.
INHERITANCE je prešovko-brněnské trio kombinující epický post-rock, klasiku a spoustu dalších žánrů, a já jsem měl tu čest je vidět opět na jednom letním festivalu. Tím byl letošní monument COLOURS OF OSTRAVA. Tam se jejich intimně působící hudba trochu ztrácela na velké scéně, což byl důvod, proč jsem se na ně v mnohem komornější atmosféře plzeňské Lampy těšil asi nejvíce. Osud tomu chtěl, že jsem si vyposlechl zvukovou zkoušku a následně dělal jako snad jediný střízlivý v klubu saniťáka kamarádce, která zakrvácela podlahu v klubu poté, co omdlela a ošklivě si natrhla čelo. Takže si INHERITANCE budu muset odchytit jindy.
NYOS jsou britskofinské duo, které diriguje kytarista Tom Brooke. Toho jsem v témže klubu viděl před nějakými třemi roky s jeho někdejší kapelou KHUDA. Scénu okopuje hradba snad pěti aparátů a už na vstupu jsem byl upozorněn, že to bude chtít ucpávky. Inu, to mě moc nevyděsí, mám za sebou po letošním Brutal Assaultu i SUNNO))) z nulté řady. Tom Brooke si na vystoupení bere rudé boty a to je vlastně na jejich koncertu asi to nejzajímavější. Krom toho, že je to ukrutně nahlas. Ty boty vypadají přesně jako škrpály, co nosí proslulá čarodějka Gita Oggová ze Zeměplochy. A hudba? Nahlas. Brooke na sebe vrství jednotlivé motivy, ale oproti KHUDĚ to je bez nějakého většího nápadu. Jde hlavně o to udělat bengál. Pár houpavých pasáží, nějaký cinkavý post rock, jedna skladba koketuje hodně s noisem. Vlastně jsem si to moc neužil. Není čeho se chytit s čím se identifikovat. NYOS jdou mimo mě, i když jejich aktuální EP se jmenuje „Vltava“, což je u finsko- britské kapely přeci jen trochu netradiční.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.